Pokora

Jako důležité vlastnosti jsem často uváděl "naslouchání", "toleranci" a "úctu". 

Ty by se ale daly shrnout pod jeden výraz - "POKORA".

 Kdo je pokorný, pečlivě naslouchá, co mu kdo říká. Může nám totiž uniknout i důležité sdělení, či skrytá prosba o pomoc. Na svoji otázku čeká odpověď.

Tolerancí vyjadřuji mimo jiné i můj postoj k názorům ostatních. To, že si někdo myslí něco odlišně, není to automatická známka toho, že uvažuje chybně. Závada může být "na vašem přijímači". Naslouchejte a přemýšlejte o tom, co říká. Nemocný může uvažovat správně. (Kdysi mi jeden kamarád smutně sděloval, že mu nikdo nevěřil, že viděl kosa s bílou hlavičkou. Jen proto, že v té době ležel na psychiatrii.)

Úcta by měla být téměř automatická ke všem, kdo umějí, nebo uměli něco lépe, nežli my.

Pokud zvládneme tyto tři vlastnosti, jsme schopni pocítit a projevit pokoru.

Je to vyjádření našeho postoje k lidem, kterých si vážíme, ale i ke svému vlastnímu životu.

"Všechno je jinak", "člověk nikdy neví", "nic není navždy a definitivní" a další lidová moudra. Říká se taky ale : "Jednou si dole, jednou nahoře".  Život jako houpačka je.  Podstatné je vnímat to pořadí. Ze dna lze jen stoupat nahoru. Naděje tedy je. A nikdo bohužel neví, kdy a jak se dolů dostat může.

Přeji Vám co možná nejdelší "pobyt nahoře".

luk