Po mrtvici

Ale i po jakémkoliv poškození mozku, nebo zásahu do dosavadního života. Přijde to, jako blesk z čistého, jasného nebe. Náhle a nečekaně. Připraven není nikdo. život je obyčejně naruby. "Hin sa hukáže". Kdo je jak silný. Kteří "blízcí" jsou opravdoví . Pacient by měl udělat inventuru toho, o co přišel, co se dá ještě spravit a jaká omezení ho čekají. Je to VELMI těžké. Ne ta revize, ale to přizpůsobení se. Člověk se ocitne náhle v jiné pozici. Je většinou více závislý na druhých. Byl-li zvykllý na to, mít vše pod kontrolou (jako já :-) ) může to být velmi těžké. Čím dříve dorazí psycholog, tím lépe. Je nutné si uvědomit, že na všechny zúčastněné je toho dost a odborná pomoc může hodně pomoci. I s tou změnou a adaptací na ni. Jak rád uvádím: "Co dělá pes, když přijde o nohu ?" ..... ""Běhá o třech". . .  Protože nedumá. Netrápí se. Nepláče "nad rozlitým mlíkem". Jednoduše - nepřemítá o tom, jaké to bylo a jak těžké to bude. "je rád, že má alespoň ty tři nohy". Pro člověka je to opravduvelmi těžké. Třeba nastává možnost dokázat teď něco jiného, třeba lepšího ? Kdo ví ? Ten úder neznamená jen něco špatného ( ale ano, je to většinou dost zlé). Možná se nám otevírá šance. Šance žít jinak. Ne jen ve vzpomínkách.

Vzpomeňte si vždycky na toho pejska se třemi nohami. BĚHÁ DÁL.

luk