Nepříjemná změna chování

Hezký den vám přeji. Hlavně těm, kteří "do toho spadli" a teď jsou zaskočeni, co s tím. Nemocným i pečujícím.

Po mrtvici se člověk potýká s různými následky - to už víte.
Nejviditelnější jsou poruchy hybnosti a obtíže s komunikací. 
Často se ale ptáte na změny v psychice. Blízký se změnil ("je někdy až agresivní", "nic ho nebaví", "nikam nechce", "je depresivní", .....).
Snažíte se to pochopit.
Ale trápí vás, jestli se to zlepší a za jak dlouho.
Každý člověk je jiný a poškození cévní mozkovou příhodou je u každého jiné.
Obecně lze ale říct, že se to zlepší. Časem.
Ten čas je pochopitelně různě dlouhý (týdny, měsíce). Záleží také na tom, v jakém prostředí blízký žije, rehabilituje, jak se s ním cvičí.
Zažil jsem pacienty, kteří měli štěstí, že byli obklopeni láskou, vstřícností a pochopením a i díky tomu se jejich stav hodně zlepšoval.  Důležité je najít "motivaci v hlavě nemocného" (novou činnost - koníčka, najít nové místo v rodině, ... ).
Mrtvice způsobuje hodně dlouhodobé, často i nevratné změny a tak člověka zbavuje dřívějších schopností a dovedností. Nemocný, který je schopen svůj stav vnímat, se snaží vyrovnat se změněnou situací.
A pochopitelně každý jinak. Vyrovnává se s nepříliš dobrými pocity. Nejčastěji je to zmatek ("co se to stalo"), zoufalství ("opustí mě", "už to nebude jako dřív") a často se proto vynořuje otázka -"K ČEMU TADY TEĎ JSEM" - "JSEM JEN NA OBTÍŽ". To přináší různé výkyvy nálady, někdy velmi nepříjemné i pro okolí - většinou to "odnáší" rodina (vztek, agrese, ...).
Je na nich, do jaké míry jsou ochotni tyto změny tolerovat. Naštěstí je to většinou přechodné a po nějaké době se nepříjemné projevy vyskytují méně a méně. Doporučuji požádat o pomoc klinického psychologa. (to je odkaz na pomoc ) Vhodné je zapojit se do činnosti nějaké organizace, která těmto nemocným pomáhá. Myslím hlavně pomoc v zařazení do společnosti.  Nemocní se navzájem motivují a vidí, že "v tom" nejsou sami. 

dr. Lukáš