Bazální stimulace

Chceme-li našemu blízkému pomoci při návratu, zkusme se mu ještě více přiblížit. Bude tuto sounáležitost cítit a bude tak s větším úsilím rehabilitovat. Jak se „přibližovat“ ?  O tom hovoří, resp. je, tzv. BAZÁLNÍ STIMULACE.  Existuje, myslím, dostatek různých pojednání o tom, co to je. Proto se dotknu toho, co považuji za nejdůležitější.Jak to cítím já, nebo jsem to slyšel v příbězích spolupacientů a mám odpozorováno s praxe.

  Bazální stimulaci bylo a je možno vidět, cítit všude kolem nás. Kdo chová zvířátka (je jedno, zda hospodářská či pouze pro potěchu duše), prvky bazální stimulace snadno zachytí, objeví. Naše rodina je takovou chovatelskou enklávou. U nás jsou, nebo byli, doma kočička, pejsek, morčata, osmáci, vodní želvy, andulky,… Námětů pro toto téma máme prožito tedy mnoho. Ona se totiž zvířátka většinou zachovávají fantasticky v případě, že někomu něco je. Jeden osmáček (osmák degu) se narodil velice slabý. Zprvu jsme se domnívali, že se pak jednalo o nějaký nepřijatelný zájem. Zjistili jsme však, že všichni ostatní, včetně samců, se snažili malého zahřívat, nějak se ho dotýkat a neustále ho strkali pod mámu, aby se napil. Když se jakkoli poraníme, náš pejsek nás každou chvíli olizuje, čistí. Léčí naši bolístku. Náš pětiletý morčák, kterému zemřela partnerka - stará samička, začal nejdříve hubnout, poté línal až na četné lysiny. Dcerka, která se o něj nejvíce starala, se dozvěděla od veterináře, že jí zvířátko asi brzo uhyne. Nicméně obdržela mastičky, abychom mu čistili srst a mazali ho. Činili jsme tak 2x denně, povídali jsme si s ním, a . . . on začal prospívat a černé prognózy pana doktora se nenaplnily.

   Bazální stimulace není vlastně o ničem jiném, než o připomínání života nemocnému, který žil před nemocí, o lásce a o blízkém vztahu. Jakási spojnice mezi dřívějším životem a nynějším průšvihem, resp. budoucím životem. Okamžiků života, které mu byly příjemné. Při uplatňování zásad bazální stimulace připomínáme nemocnému milé doteky, zvuky, vůně, události,… Někdy se může jednat i o zdánlivě humorné, až neuvěřitelné věci (např. jedné pacientce pomáhalo, když slyšela cinkání klíčů, připomínající blízkou babičku, nebo jednomu pacientovi pomáhalo přinášení králičích bobků. Pěstoval totiž králíky a čichový vjem bobků mu je připomínal). Takových příkladů je mnoho, ale účinek je ten samý. Blízký se cítí lépe a potom i lépe rehabilituje, má motivaci, pověstné stéblo, kterého se chytá tonoucí. Může to být oblíbená písnička, fotografie, či hrníček po mamince. I toto je podrobně rozebráno na různých webech. Uvědomujte si stále, že i zdánlivě nereagující pacient tyto podněty vnímá. Na domácí zvířátko se také zlobíme méně, když nám nerozumí a snažíme se najít způsob komunikace.

VYTRVEJTE  !!!  A buďte trpěliví  !!!

Václav