… Alespoň já se tak domnívám.Díval jsem se na  pěkný dokument na dvojce a celý byl motivován sepětím člověka s přírodou a jak je nerozumné a krátkozraké toto pravidlo života opomíjet, či dokonce ignorovat. Byla v něm také zmínka o pěstitelích domácích ptáčků v klecích. Mají zajímavý zvyk - scházejí se v parku s klecemi se svými zpěváky a ty klece na určitou dobu pak věší na stromy v parku. Domnívají se totiž, že živý tvor v kleci, zavřený navíc v bytě, může snadno trpět samotou a poté depresemi, které jistě zdraví nepřispívají. Krásný návod. Naše nemoc se může stát „klecí“ a pobyt o samotě může mít neblahý vliv na zdraví, na rehabilitaci, na schopnost smysluplného návratu, začlenění. Většina lidí se ráda sdružuje, vytváří společenství (sportovní družstva, spolky, kroužky, sběratelé, …). Čím déle bude mít člověk nějaké společenství, sounáležitost, tím lépe. Nebojte se setkání, komunikace a spojujte se. Je mnoho aktivit, které pořádají a podporují různé organizace (CEREBRUM, ICTUS a mnoho dalších), které sjednocují buď lidi, kteří se starají o nejbližší nebo přímo osoby s nějakým postižením.  Je to obrovská POMOC, protože je šance ventilovat své problémy, slyšet, že v tom nejsem sám a tak posílit psychiku.  Shlukujte se a buďte vnímaví k podobným návodům. Je jich kolem mnoho. Naslouchejte, koukejte se, buďte vytrvalí.

Václav