Je to šok !!!

První chvíle jsou dramatické. Pokud se je podaří překonat (převážně úloha profesionálů) nastávají chvíle dalších období. Postupně sílí úloha "blízkých" . "Vyškrábete se z propasti, přehoupnete přes okraj na rovinu" a teprve teď začíná ten pravý boj.            . Vzniklo nějaké omezení, porucha, oslabení (obrna). Není kolikrát podstatné, proč se tak stalo. Zda mrtvice, úraz, infekce, či jná příčina. Je vcelku jedno, co to způsobilo. Je to samozřejmě rozhodující pro úvahy o budoucnosti. Některé důvody připouštějí zlepšení větší, některé menší a jiné zase dokonce návrat do běžného života bez omezení. U obvyklé "cévní mozkové příhody" lze spíše očekávat delší průběh. Je však třeba pamatovat na to, že v délce rehabilitace obecně žádná omezení neexistují. Tedy ve vztahu k případnému zlepšení.  Já sám jsem měl tu první větší mrtvici v lednu 2009 a stav se stále zlepšuje. Nepodal jsem se tomu, stále se snažím něco dělat. Předchozímu stavu a schopnostem se to nevyrovná. Je ale možno se naučit něco nového, posílit jinou schopnost, nebo se věnovat něčemu, na co dříve nebyl čas. Existují i organizace a spolky, které velmi často založily a provozují osoby do těchto problémů nedobrovolně zatažené. Nejvíce ale záleží na člověku a jeho blízkých, jak se s tím vyrovnají.

Mnoho sil a vytrvalosti Vám přeji

luk