Jak vypadá lidské tělo?
Lidí je na světě pár miliard. Mají různou barvu kůže
, jiné vlasy, rozdílně špulí pusu, někteří jsou hubení, druzí zase dobře rostlí. Jsou i takoví, kteří mají troch víc tuku, než je správné.
V každé zemi mají i prý odlišně přitažlivé ženy. Říká se, že naše jsou nejkrásnější, ve vedlejší zemi dobré kuchařky a u jiných sousedů dobré milenky. Podobné je to s muži. (je ale pochopitelné, že my jsme nejlepší). Popsat tedy průměrného člověka, není zcela jednoduché.
I ti průměrní reagují na stejnou situaci odlišně. Takže i to nám, najít nějaký vzor, situaci ztěžuje. Značně.
V průběhu věků se také obraz průměrného a zdravého člověka mění. Například větší množství tukových zásob bylo ještě na přelomu 19. a 20. století hodnoceno spíše jako znak blahobytu. Bylo období, kdy se v aristokratických kruzích nosila enormně vybledlá pleť. V modernější době naopak hodně opálená. Nedávno vzor modelky spíše připomínal značně podvyživené děvče, trpící anorexií. V současné době se ale naštěstí představa zdravé ženy mění. I výrobci panenek upouští se od realitě hodně vzdálených vychrtlých a vysokých blondýnek ala Barbie.
Přes tyto názorové různice se anatomové a fyziologové zhruba shodli na 170-180 cm vysokém, 70-80 kg vážícím muži. Ženy jsou o něco menší a poeticky zaoblenější.
Pohoda samozřejmě je, pokud člověku vše funguje, jak má. Všechny klouby se pohybují volně, myslí mu to průměrně, netrápí ho žádné bolesti a ani jiné trable (včetně psychických). Ve svém miniseriálu tedy budu vycházet z tohoto vzoru, který se značně podobá Davidovi ve Florencii. To, co budu psát se ale týká všech lidí. Tedy hubených, atletů i "prostorově významnějších". Z těch, kteří mají enormně štíhlé rodiče, nebo je celá rodina silnější se totiž sportovci s atletickou postavou velmi pravděpodobně nestanou. Částečně díky genetice a částečně i díky výchově a rodinnému stylu života.
MUDr. Václav Lukáš, dr@pomrtvici.cz