Demence, Alzheimerova nemoc

21.05.2012 17:59

DEMENCE, ALZHEIMEROVA NEMOC

   Jedním, často pozvolným nástupem obtíží, z nedramaticky nastupujícím  onemocněním  mozku, je demence.  Tento stav (obecně řečeno „úbytek kvalitativní funkce mozku“)je spojován s poměrně známou Alzheimerovou nemocí anebo bývá označována lidově jako „skleróza“.  Blíže je tato problematika  zpracována na různé úrovni (srozumitelně, či vědečtěji ) na internetu. Např. tady najdete některé hledané informace: https://www.zdravy-senior.cz/senilita-a-starecka-demence/demence-u-senioru.html.  Nicméně bych chtěl svými, přijatelnými slovy tento, především společenský, citový problém, lehce probrat.

     Alzheimerova nemoc je podle posledních výzkumů spojena s úbytkem mozkových buněk, neví se však proč. Tzv. prostá demence, objevující se okolo šedesátky i dříve, má příčinu v horším zásobení mozku kyslíkem a živinami. Tedy cévního původu. Obecně se dají rozdělit na nitrolební a mimolební poruchu (např. nejčastěji porucha činnosti srdce a vliv krevního tlaku). Pokud se však nepodaří včas příčinu odhalit a omezit její neblahý vliv, tak se projevy demence mohou objevovat různě rychle.Někdy pomalu, někdy rychleji. Nastupující demence se může projevovat zprvu pozvolna, leč zřetelně. Třeba poruchami paměti, zejména krátkodobé (nepamatuje si, co bylo před 5 minutami, ale příhody z dětství jsou jako živé), potíže s dnešním datem, ročním obdobím, jmény,… To je společensky nepříliš závažné, mnohdy skoro úsměvné (vtipy o sklerotických staříčcích,…). V té době se ještě dá neblahý proces buď zastavit nebo alespoň zpomalit. Pozdější projevy (dodržování osobní hygieny, dodržování pořádku, zmatenost osobou, místem i časem, …) mohou rodinu „zatížit“ více. Zvláště žije-li nemocný rodinný příslušník někde jinde. Nemocný může mít „světlé chvilky“, které mohou tíži stavu lehce zpochybňovat.  Pak by měla nastat 24hodinová péče, protože kdykoliv může člověk udělat cokoliv nečekaného (!!!  sám si to neuvědomuje, je-li za příslušný čin peskován, často se chová provinile, ale vzápětí je schopen jej zopakovat, někdy bohužel i sebedestruktivní – zapálí, apod.). Mnohdy jsou to lidé, kteří byli během svého aktivního života velmi uznávaní, společensky aktivní, čiperní … no prostě fit. Jediné, co nás může trochu utěšit je, že maminka, tatínek, … si svůj stav neuvědomují a netrápí se tím. Tím bolestnější a náročnější může být tato situace pro nás – z osoby, které jsme si doposud vážili a respektovali se může se stát nemocný člověk. Jeho stav vyžaduje zvýšenou, někdy stálou péči. Přestože je to většinou velmi nepříjemné, život se obrací. Měli bychom si uvědomit, že jde často o člověka, který kvůli nám strávil mnoho bezesných nocí, daroval nám kus svého života (většinou, jak nejlépe uměl- kdyby uměl, určitě by to udělal lépe). Dnes mu jen věnujeme část z toho, co můžeme my. Nehledě na to, že on/ona nás přivedl/a na tento svět, daroval/a nám život.

     Co můžeme kromě této péče udělat? Být co nejdéle aktivní v myšlení, udržovat "mozkový trenink", neztratit kontinuitu s dřívějším životem,… Co to znamená v praxi? Existuje poměrně známé fyziologické pravidlo : „FUNKCE PODPORUJE ORGÁN“ .  To platí i o mozku ( a protože máme 14 let mladého pejska, víme, že pravidlo: „Starého psa novým kousků nenaučíš“ trochu pokulhává). Taky se provádějí výzkumy a testy, které jednoznačně potvrzují, že i trénink tzv. kognitivních funkcí může přinést a přináší pozitivní výsledky.  Snažit se především maminku, tatínka či jiného příbuzného „vtáhnout do dění“.( určitý druh prevence ). Zejména odchod do důchodu je psychicky velmi náročný. Pocit ztráty užitečnosti, potřebnosti se může stát velkým psychologickým traumatem. Člověk ztratí motivaci do budoucnosti(„dojde mu šťáva“) a … pokud chybí nějaká kontinuita, není to dobré. Proto existuje tolik „důchodcovských spolků a činností“, „Universita třetího věku“ a další. Samozřejmě, že záleží na dosavadních aktivitách. Nicméně jsem slyšel i o 80leté ženě, která byla v „komerčním životě“ ing. ekonom, „na stáří“ se vrhla na keramiku a tu zvládá velmi dobře. Ono přeorientování se na jinou činnost je dosti obvyklé.  Jakákoliv aktivita jedině pomůže.

 

Václav