Bazální stimulace 2 Co a k čemu to je ?

Blízkost milovaných lidí, jejich péče a domácí prostředí dělají doslova divy. Proč ?

Před zdravotním dramatem (mrtvice, infekce, úraz, nádor, …) je člověk v pohodě. Vše okolo i on fungují. Příhodou se vše náhle změní. V té chvíli, pokud jakkoliv vnímá (např. neznamená, že nemluvící také nerozumí !), vnímá citlivěji. Vše !

Uvědomuje si, že se stalo něco nepatřičného, že již není tím, kdo byl doposud. To je velmi bolestné.

   V této chvíli zejména by měla být uplatňována tzv. bazální stimulace.

   Co to je?

   Domnívám se, že přirozený a především lidský přístup. A taky návaznost na „dřívější život“. To říkám především proto, že mnohým bývalý způsob života skončil a je třeba pracovat na novém.  Ten kvalitativně jiný je dobré budovat na tom, co nejbližšímu zůstalo, co uměl a co měl rád. To mohou být ale i pro ostatní mnohdy nevýznamné a „směšné“ věci (oblíbené trsátko, nůž, tužka, klíče,…). Těch možností je mnoho. Ledacos z toho, co naplňovalo život našeho blízkého příjemnými pocity( třeba i dotek nějakého povrchu, písnička či melodie, charakteristická vůně, obrázek, zvíře, …).

   Nemocný by měl začít s tím, co uměl, nebo ještě trochu umí. K takové činnosti má většinou i citově blízko. Často se vrací snadněji. Případné pokroky také lépe stimulují další rehabilitaci. Lehčeji tak lze někoho přimět k učení se něčemu novému. Je možné i oživit dovednost dřívější. Nemluvím jen o manuální zručnosti, ale i o schopnostech práce duševní. Na tom se dá i postavit „další, nový život“. Pomůže mu to najít „nové místo“.

   Ale pozor. Přestože se pacient vzchopí, nemusí to ještě znamenat, že je vyhráno. Ale může. A, co to znamená "vyhráno". O tom napíšu samostatně.  Záleží na mnoha faktorech. Jejich následné pořadí nemá souvislost významovou. Úroveň poškození, věk, co dříve dělal, co umí nyní, sociální vztahy,… a samozřejmě ekonomické podmínky. To vše je ale na samostatný článek.

luk